Přeskočit na hlavní obsah

Výměna chrupu

Školní věk

Okolo 6. roku života dítěte dochází k první fázi výměny chrupu. Toto období je charakterizováno  výměnou řezáků a prořezáváním prvních stálých stoliček. Ve druhé fáze, zhruba od 9. let, dochází k výměně zbylých zubů a prořezávání druhých stoliček.

Fáze výměny zubů

Výměna může začít výměnou dolních středních řezáků, prořezáním prvních stálých stoliček (tedy žádný zub předtím nevypadne!) nebo současně. Pokračuje poté výměnou dolních postranních řezáků a horních středních řezáků a výměnu ukončují horní postranní řezáky zhruba ve věku 8 let.

V tomto věku je možné částečně předpovědět budoucí potřebu ortodontické léčby, nicméně se téměř vždy vyčkává do výměny všech zubů, zejména špičáků, které mohou po prořezání ještě způsobit změnu polohy ostatních zubů.

Okolo 9. roka (u chlapců většinou nastává o něco později než u děvčat) by měla začít druhá fáze výměny chrupu. V horní čelisti by se měly první vyměňovat první stoličky za první třenový zub (premolár) a v dolní čelisti začíná výměna špičákem. Následují horní špičáky a dolní první třenový zub, poté druhé třenové zuby a prořezání stálého chrupu považujeme za dokončené při prořezání druhé stálé stoličky. Do 12 roka by mělo dojít k výměně všech dočasných zubů za stálé.

Při výměně zubů si spíše než věkového rozmezí všímáme pořadí, v jakém zuby prořezávají a souměrnosti (levá a pravá strana). Pokud je rozdíl v prořezání více než půl roku, je zapotřebí hledat příčinu, která opoždění působí. U zubního lékaře se pak zhotovuje velký panoramatický snímek, na kterém vidíme přítomnost a postavení zubů i zatím neprořezaných.

Barva stálých zubů

Častou otázkou je žlutější zbarvení stálých zubů. Nové barvy se nelekejte, je normální, že stálé zuby nejsou tak zářivé, obzvlášť v kontrastu s dočasným chrupem. Barva se v dalších letech bude upravovat a o případném bělení (kromě individuálních případů) uvažujte až v dospělosti, do kdy se zub, jeho složení a barva mění.

Způsob výměny zubů

Stálé zuby prořezávají pomocí "navigace" v podobě kořenů dočasných zubů. Tlakem zubu při prořezávání dochází (pokud je zub ve správné pozici) k rozpouštění kořene dočasného zoubku. Tím se dočasný zub začíná pohybovat, až z kořene zbyde pouze malá část a zbytek zubu (korunka) vypadne nebo se vytáhne.

Anomálie v prořezávání

Při prořezávání mohou nastat i chyby, které mohou vést k nevhodnému postavení zubů. Na to by měl brát zřetel zubní lékař, který na pravidelných preventivních prohlídkách kontroluje nejen stav zubních tkání a sliznic, ale i právě postup v prořezávání. Okolo 6. roku by měl také zhotovovat OPG (panoramatický rentgenových snímek), na kterém odhalí případné nesrovnalosti.

Proces čištění zubů

I přesto, že děti se děti v tomto věku chtějí více osamostatnit a rodiče rádi nechávají povinnosti na nich samotných, u zubů toto bohužel ještě neplatí. Dítě stále ani v 8 letech není fyzicky schopné si zuby vždy dostatečně vyčistit, nemluvě o mentálním nastavení, se kterým často bojujeme i v dospělosti. Stále je to dítě, které zatím není schopné dohlédnout důsledků spojených se špatným čištěním. Zastrašování pak vede jen k větší nechuti. Proto bychom měli jít spíš příkladem a pozitivní motivací se s dětmi učit, jak k čištění přistupovat.

Stále platí, že čím dříve s důsledností začneme, tím jednodušší práci budeme mít později. Pokud máte dítě v mladém školním věku a zuby jsou už nějakou dobu "v rukou dítěte", bude se vám hůř vysvětlovat, že se na jejich čištění opět budete podílet, zatímco v případě, kdy stále dočišťujete, jsou drobné úpravy v technice jednodušší. I malá změna má ale smysl v jakékoliv fázi a věku!

Čištění zubů tedy z větší části necháváme na dítěti, dospělí by měl kontrolovat, jestli je čištění pravidelné, koukat na to, JAK dítě čistí (ne, že dítě pošlete do koupelny pro kartáček) a případně ho poupravovat. Podle šikovnosti mu přenecháváme i mezizubní pomůcky, ale jednou za čas to sami vyzkoušíme s mezizubním kartáčkem do všech prostor. Pokud se rozkrvácí, musíme se opět víc zapojit.

Při kývání dočasných nebo prořezávání stálých zubů je daná oblast citlivější a dítě se mu podvědomě nebo i vědomě vyhýbá. Doporučuji tato místa dočišťovat vámi a pomocí jednosvazkového kartáčku, který lokalizujeme pouze na zub. Vždy dočišťujeme také poslední zuby, a to ze všech stran. Abychom na tato místa viděli, můžeme využít čelovky nebo svítícího elektrického kartáčku a zubního zrcátka, které najdete v lékárnách nebo na e-shopech.


K dočišťování je vhodná poloha vleže, dítě můžete mít položené na sobě nebo na zemi, abyste lépe viděli. Je vhodné používat pomůcky bez pasty, aby netekla do krku a nedráždila a dítě nechat pravidelně polykat.

Pokud máte problém s únavou (kohokoliv), zkuste zařadit čištění zubů v jinou denní dobu než těsně před spánkem, např. po příchodu domů odpoledne.

Vhodný zubní kartáček

Neexistuje jednotný druh zubního kartáčku, který vyhovuje všem dětem, potažmo jejich rodičům.

Kartáček (manuální i elektrický) pro děti by ale měl splňovat několik požadavků

  • malá hlavička odpovídající velikosti úst dítěte
  • středně měkká vlákna, kterými je dítě schopné si zuby vyčistit a zároveň si neublížit
  • pohodlná rukojeť
  • vzhled, který může dítě motivovat
Pokud zvažujete elektrický kartáček, zejména pro menší ho doporučuji stále kombinovat s manuálním, alespoň na dočištění. Výhody elektrického kartáčku spočívají v:
  • časovač, který dítě motivuje k delší výdrži (je ale stále potřeba dítě kontrolovat a dočišťovat!)
  • senzor tlaku, díky kterému se dítě učí, jaký tlak na kartáček je optimální
  • něco nového
  • obrázky na kartáčcích, případně aplikace pro děti v telefonu/tabletu (nespoléhejte ale jen na to, co aplikace ukazuje)
Rizika elektrického kartáčku
  • dítě cítí vrnění a může mít pocit, že s kartáčkem nemusí dosáhnout na všechny plochy (vůbec si vlastně zuby nevyčistí!)
  • rychle klesne zaujetí novou pomůckou
  • špatná technika čištění s různými druhy kartáčků; s každou pomůckou je potřeba umět pracovat!
  • některým dětem je brnění nepříjemné a elektrický kartáček naopak odmítají (není na tom nic špatného, nenuťte ho kartáček používat a vyberte spolu klasický)

Vhodná zubní pasta

Dle nejnovějších doporučení bychom dětem od 6 let měli podávat zubní pastu s obsahem fluoridů 1 450 ppm, v množství velikosti kuličky hrášku nebo z 1/3 plochy kartáčku, a to 2x denně. Pasty tedy mohou být stejné jako pro dospělé, většinou je jen méně intenzivní mentolová příchuť (kterou ovšem některé děti mohou vyžadovat).

Doporučení stále počítá s tím, že část pasty dítě spolkne, nicméně se snažíme ho instruovat k tomu, aby pastu vyplivlo. Na složení zubních past tak nemusíme být tolik kritičtí, ale měli bychom se vyhýbat látkám jako jsou abraziva, barviva či pěnidla (blíže v článku o Složení past).

Stravování

Neustále bychom měli kontrolovat, co dítě přes den jí či pije nebo k čemu má přístup. V tomto věku je již většinou i dítě schopné akceptovat návyky či si odepřít věc, o které ví, že pro něho není tou nejlepší volbou. Opět je zapotřebí pozitivní motivace a vysvětlení dítěti, proč není celodenní popíjení sladké limonády tou nejlepší volbou. Pokud si o vhodnějších stravovacích návycích chcete přečíst víc, klikněte sem.

Rizika tohoto věku

Nepříjemnosti s vypadáváním zubů - citlivost omezující čištění.

Růst zubů v jiném pořadí, než které je ideální nebo prořezávání zubů mimo osu, případně prořezávání stálého zubu ve chvíli, kdy je v ústech přítomný ještě jeho předchůdce z dočasných zubů. V tuto chvíli vyhledejte zubního lékaře.

Návyky - čím dřív začnete s jejich pozitivní úpravou, tím lepších výsledků dosáhnete pro všechny strany. Vy budete mít časem méně práce s přesvědčováním dítěte, méně stresu z nutnosti častějších návštěv zubaře. Dítě bude míň trpět bolestmi zubů nejen nyní, ale i v dospělém věku a pravděpodobně to povede k tomu, že jednou bude umět pečovat o zuby i svých dětí. Zubní lékař nebo dentální hygienistka budou rádi, že uvidí hezké zdravé zuby a nekrvácející dásně a jejich intervence nebude potřebná tak často.

Prosím, nemějte pocit, že si 8 leté dítě dokáže vyčistit samo. Nemusí to dělat schválně, ale není to jejich priorita. Je stále zapotřebí vaše kontrola, motivace a příklad.

Komentáře

Nejoblíbenější články

Solo kartáček

Jak dovést čištění k dokonalosti Solo, single nebo jednosvazkový kartáček. Mnoho názvů a mnoho způsobů použití. Vždy ale platí, že tento kartáček patří do ruky pouze tomu, kdo je svým zubům ochotný věnovat něco navíc a dobře zvládá čištění s klasickým (manuálním či elektrickým) kartáčkem a mezizubním kartáčkem nebo nití. Stavba kartáčku Jednosvazkový kartáček tvoří rukojeť, krček a pracovní část stejně jako u manuálního kartáčku. Nejdůležitější částí jsou vlákna uspořádaná pouze v jednom silném svazku. Vlákna mohou být zaoblená nebo zakončena špičkou a jsou vždy o něco tvrdší, než by měla být vlákna klasického kartáčku. Kvůli tomu se s jednosvazkovým kartáčkem čistí pouze zub, nikoliv dáseň. Způsob použití S jednosvazkovým kartáčkem je potřeba umět zacházet a mít dobře rozvinutou jemnou motoriku, aby byla vyčištěna všechna potřebná místa a zároveň se neubližovalo měkkým ani tvrdým tkáním v ústech. Techniky čištění se popisují dvě. V obou případech se zuby čistí jednotlivě a

Pigmentace u dospělých a u dětí

Barva zubu nebo pigmentace? Tyto dva pojmy mohou být zaměňovány, ale protože každý z problémů má jinou příčinu, mají také jiné možnosti řešení. Barvu zubu udává složení skloviny a především zuboviny, dál hladkost povrchu a tloušťka skloviny, která překrývá žlutější vrstvu zuboviny. Např. dětské zuby obsahují hodně vody, a tak většinou vídáme zářivé, bílé zoubky. U stálých zubů už tolik vody není, a navíc s věkem vody ubývá a zuby „žloutnou“. Tyto faktory jsou vrozené a běžně neměnné. Barvu zubu pak můžeme upravovat pouze působením na jeho strukturu (profesionálním bělením). Což žádné pasty, ani lampičky nezajistí. Ale o tom jindy. Jako pigmentace označujeme vše, co se na zubech usadí z vnějšího prostředí a má tmavou barvu. Mohou to být potraviny přirozeně barevné (červená řepa, lesní borůvky…), nápoje (typicky červené víno a černá káva, ale také zelený a černý čaj) a hlavně cigarety. Jejich vliv na tvorbu pigmentací ovšem závisí na frekvenci příjmu (pokud sníme řepu 1x za 14 dnů, p

Rozštěpy

Rozštěp nebo spíše nesrůst Během vývoje horní čelisti dochází okolo 5. týdne těhotenství ke srůstu dvou kostí, tzv. premaxily a maxily, které pak vytvářejí horní čelist. Pokud nastane chyba, zůstanou kosti oddělené, nesrostou a vzniká rozštěp. Vznik rozštěpů má dodnes nejasnou příčinu , ale předpokládá se společné působení více faktorů jako jsou poruchy výživy, některá léčiva (cytostatika, kortikoidy nebo léky na snížení srážlivosti krve), chemikálie, chronický stres, virová onemocnění, vysoké teploty… . Rozštěp může být omezený pouze na ret, čelist nebo tvrdé až měkké patro a čípek a může být jednostranný či oboustranný. Rozštěp může vznikat i na páteři, ale toto postižení je většinou tak zásadní pro celý organismus, že takový plod nepřežije. Rozštěp páteře je možné včas zjistit i na ultrazvukovém vyšetření a je důvodem pro předčasné ukončení těhotenství. Terapie rozštěpů Volba léčby záleží vždy na konkrétním pracovišti a vadě a spočívá především v sešití přirozeně nesrostlých