Aktivní látky v prevenci zubního kazu - fluoridy

Aktivní látky v prevenci zubního kazu

Díky obsahu aktivních látek v zubních pastách a jiných prostředcích, můžeme očekávat mírný léčivý efekt na zubní tkáně. Do skupiny látek působících v prevenci zubního kazu řadíme fluoridy, sloučeniny  vápníku a fosfátu a hydroxyapatit.

Fluoridy

V prostředcích určených pro použití v ústní dutině nacházíme ionty fluoru (fluoridy), které jsou navázané na další sloučeninu, která ovlivňuje jeho účinnost. Běžně se vyskytuje ve vodě, mořské soli a v různém množství také v potravinách. Samotný fluor je zelenožlutý plyn, který je vysoce toxický, nicméně v přírodě ani v prostředcích pro ústní hygienu ho v této formě nenajdeme.

Mechanismus účinku

Antimikrobiální funkce

Fluoridy omezují metabolismus bakterií a mohou narušovat i samotné bakterie či viry. Tím omezují jejich množení a tvorbu a vyzrávání zubního plaku.

Remineralizace

Pokud v ústech klesne pH (pod 5,5), dochází k demineralizaci zubních tkání. To znamená, že jsou ze struktury skloviny uvolňovány ionty (Ca²⁺, F^-, PO₄^3-) a zub se stává méně odolným (viz článek Zubní kaz). Jestliže je pH ustáleno, fluoridy a další ionty se zabudovávají zpět do skloviny. Dodání fluoridů podporuje obnovu zubní tkáně.

Zvýšení odolnosti zubní tkáně

Pokud dojde při remineralizaci ke vzniku nové tkáně s obsahem fluoridu, vytvoří se sloučenina fluoroapatit, která je odolná kyselému prostředí až do 4,5. To neznamená, že by již nebyla rozpustitelná, ale odolá o něco kyselejšímu prostředí, než sklovina tvořená „čistým“ hydroxyapatitem.

Způsob použití

Fluorid se může zabudovávat do struktury zubu před, i po prořezání do ústní dutiny. Doba aplikace má ovlivňuje i mechanismus účinku.

Do systémového užití zahrnujeme příjem z pitné vody (balené i kohoutkové), potravin (kde je fluorid obsažen v různých koncentracích), obohacených potravin (mléko, sůl) či z fluoridových tablet (dnes se používají pouze výjimečně. Fluoridy se dostávají do zubu ještě před jeho prořezáním do úst (v těhotenství i po porodu, v době, kdy se zuby zakládají a mineralizují tvrdé zubní tkáně) krevní plazmou.

Po prořezání zubu se používají zejména preparáty s lokálním použitím v ústní dutině. Účinkují přímo na zub v době podání nebo nasycením sliny, která zuby následně omývá. Největší účinky má fluoridace v době do tří let od prořezání zubu do úst.

Způsoby lokální aplikace a koncentrace

Nejčastějšími pomůckami fluoridace jsou zubní pasty, ústní vody, gely nebo krémy. V ordinaci je také možné použít vysoce koncentrované fluoridační gely nebo laky. Koncentrace fluoridů je daná zákonem a označuje se jednotkou ppm (pars per milion, tzn. obsah iontů v 1 litru). Pro pasty pro dospělé a děti nad 6 let (které pastu zvládají vyplivnout) je maximální hranice stanovena na 1500 ppm (1500 mg fluoridů/1 litr pasty). Dětem do 6 let jsou určeny pasty s 1000 ppm, kdy dále rozlišujeme dítě do 2 let, které by mělo dostat množství pasty o velikosti zrnka rýže a dítě 2-6 let množství o velikosti zrnka hrášku. Použití pasty je ale relativní. V útlém věku pastu není potřeba používat vůbec, případně jen velmi malé množství. U dětí se je možné pastou pouze potřít vlákna („ušpinit“), protože je potřeba počítat s tím, že dítě do 3 let spolkne téměř veškerou pastu, kterou mu na kartáček dáme a dítě do 5 let spolkne minimálně polovinu. To odpovídá zhruba 0,3 mg přijatého fluoridu.

Kde se fluoridy ještě vyskytují?

Nejvýznamnějším zdroje fluoridů je pitná voda (kohoutková i balená), a to ne vysokou koncentrací fluoridů, ale množstvím, které denně vypijeme. Větší obsah fluoridů je také v čajích (z čajových lístků), mořských rybách, kakau a ořeších. V ČR je tak možné koupit sůl nebo mléko obohacené o fluoridy.

Druhy fluoridu

Mezi anorganické formy řadíme nejčastěji fluorid sodný (NaF) a fluorid cínatý (SnF). Organické formy jsou monofluorofosfát a aminfluorid.

Nežádoucí účinky

U někoho se může rozvinout alergie na fluor, která se projevuje nejčastěji začervenáním kůže okolo úst nebo tvorbou puchýřků. Pokud se ale rozvine reakce po použití zubní pasty, nemusí to být reakce na fluorid. Častěji alergizuje látka SLS.

Při doporučeném příjmu a používání prostředků na čištění zubů se nežádoucí účinky obvykle nevyskytují, pouze při nadměrném užití, stejně jako u jakékoliv jiné látky či potraviny.

Doporučený denní příjem fluoru je 0,05-0,07 mg na 1 kg hmotnosti (pro 70 kg člověka to odpovídá 4,2 mg fluoru denně). Pokud je dlouhodobě hranice překračována (v dětství a jeho nadužívání probíhá pravidelně několik let), může dojít chronické intoxikaci, která se projevuje fluorózou (bílé skvrny na zubech) nebo nadměrným ukládáním fluoridu do kostí a jejich křehnutí. Tento efekt nejčastěji nastával při nadměrném užívání fluoridových tablet.

Při jednorázovém užití velkého množství fluoridů se objevuje zvýšená tvorba slin, nevolnost, bolest v břiše, zvracení, průjem, svalová slabost, v krajních situacích i křeče až selhání organismu. Mluvíme ale o jednorázovém přijetí, což odpovídá u dospělého cca 2 g fluoridu, u dětí (20 kg) 400 mg. To odpovídá zhruba 4 tubám dětské zubní pasty snězené najednou.

Pokud máte podezření, že dítě snědlo velké množství pasty, první pomocí je podání mléka, které díky obsahu vápníku fluorid vysráží a vyloučí z těla ven bez vstřebání do organismu.

O fluoridech ve výživě se můžete dočíst i na webu Bezpečnostpotravin.

Zdroje:

Hubková V, K úloze fluoridů v prevenci zubního kazu. Interní medicína pro praxi, 2001, 2(4). Dostupné z: https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2001/07/07.pdf

https://sduz.cz/fluoridy/

https://sduz.cz/fluoridy/

Šustová Z, O zubních pastách s fluoridy, jejich správném výběru a používání, LSK časopis 13(2). Dostupné z: https://www.bsmile.cz/wp-content/uploads/2018/02/u2.pdf

příbalový leták fluoridových tablet Zymafluor