Přeskočit na hlavní obsah

Obecné složení chemických pomůcek

Obecné složení

Mechanické očišťování je možné doplnit chemickými pomůckami. Nejčastějším doplňkem jsou zubní pasty. Jejich hlavní funkcí je čištění a leštění zubů, kdy zrychluje samotný proces čištění. Výhodou používání zubních past je také možnost aplikace specificky účinných látek k zubům a dásni. Díky příchutím také osvěžuje dech a zpříjemňuje pocit v ústech.

Vždy je ale potřeba vnímat pasty a další chemické prostředky jako pomoc při péči o ústní dutinu, doplněk, nikoliv jako primární čisticí pomůcku.

Použití

Způsob použití a četnost aplikace se odvíjí od konkrétního produktu, formy aplikace a hlavně komu prostředek aplikujeme. Často je doporučováno s prostředek použít (vyčistit, vypláchnout, nanést) a již nevyplachovat obyčejnou vodou, aby mohly aktivní složky působit o něco déle.

Složení chemických pomůcek

Největší podíl zabírá voda.

Abraziva

Abraziva jsou malé částečky, které v závislosti na své velikosti, hrubosti a množství čistí zuby a ohlazují zubní povrch. Pomáhají tím také ke snížení zachycování pigmentů a plaku. Čím větší a hrubší části jsou, tím lepší je jejich účinnost, zároveň se ale zvyšuje jejich agresivita vůči zubní tkáni. Proto se u past uvádí jejich RDA (relativní dentinová abrazivita). (dříve bylo povinné uvádět u každé pasty)

RDA určuje abrazivitu pasty, tedy jakou měrou opotřebovává zubovinu. Běžné pasty mívají RDA okolo 70, pasty určené pro citlivé zuby tuto hranici snižují většinou pod 40. U past s RDA nad 150 (dlouhodobě používaných) hrozí poškození zubů.

Na účinnost abraziv má vliv také samotný kartáček, tvrdost vláken, technika čištění i množství pasty používané na čištění. Velký vliv má i použití elektrického kartáčku, který kvůli rychlým pohybům a tvrdším vláknům abrazivitu významně zvyšuje.

Nejčastěji používané látky: uhličitan vápenatý, hydrogenfosforečnan vápenatý (DCP), dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (DCPD), polyfosforečnan sodný, oxid křemičitý, kyselina křemičitá, hydroxid křemičitý, hydratovaná silika, oxid hlinitý

Změkčovadla, zvlhčovadla

Změkčovadla zajišťují, aby pasta po otevření neztuhla. Tím, že na sebe vážou vlhkost také podporují hydrataci tkání.

Nejčastější látky: glycerin, sorbitol, polyetylenglykol, propylenglykol, xylitol, estery polyoxyetylenglykolu (PRG8)

Detergenty, pěnidla, tenzidy

Hlavním cílem detergentů je zvýšení pěnivosti a pomoc v rozrušení zubního povlaku. Mohou mít také antimikrobiální vlastnosti. SLS může vyvolávat alergické reakce a jeho použití se vylučuje s produkty určenými na citlivost zubů (s obsahem stroncia) a s chlorhexidinovými přípravky.

Nejčastější látky: laurylsulfát sodný (SLS), dioktylsulfosukcinát sodný, cocamidopropyl betain

Plniva, pojiva

Plniva zajišťují zahuštění pasty a upravují tak její konzistenci.

Nejčastější látky: karboxymetylcelulóza, xantanová guma, silika, alginát sodný, křemičitan hlinitosodný

Sladidla

Sladidla zpříjemňují čištění. Využívají se umělá sladidla, aby nedocházelo k bakteriální přeměně cukru v kyseliny a narušení zubního povrchu. Ve velkém množství mají projímavé účinky.

Nejčastější látky: sacharin, aspartam, xylitol, sorbitol

Aromatické látky

Pro lepší chuť v pastách nalezneme také aromatické látky. Zejména u dětí vyvolávají pocit, že mohou pastu polykat.

Nejčastější látky: mentol, mátová silice, anýz, eukalyptus, skořice, bylinné extrakty

Barviva

Nejčastěji jsou barviva využívána pro vybělení samotné zubní pasty. Případně můžete najít pasty s barevnými pruhy pro zvýšení atraktivity. Na obalu je můžete najít pod číselným kódem za písmeny CI (Colour Index)

Nejčastější látky: oxid titaničitý (CI 77891), patentní modř (CI 42051), karmínová červeň (CI 75470), indigokarmínová červeň (CI 73015)

Konzervační látky

Konzervanty zajišťují trvanlivost zubních past a chrání je před bakteriemi z vnějšího prostředí. Jejich množství je omezeno do koncentrace 1 %.

Nejčastější látky: benzoát sodný, parabeny, kyselina benzoová, chlorhexidin diglukonát (CHX)

Aktivní látky

Pod pojmem aktivní látky se schovávají látky s pozitivním účinkem na zuby či dásně. Mohou působit na rychlost tvorby zubní plaku, kamene, kazu nebo přímo na bakterie v ústní dutině. Konkrétně je naleznete v dalším článku.

 

Zdroje:
Roubalíková, L. Hygiena dutině ústní (II. část). Solén: Medicína pro praxi. 2007, 4:177-179. ISSN 1803 6310.
Weber, T. Memorix zubního lékařství. 2. české vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 9788024735191
https://www.nazuby.cz/zubni-pasty-pojem

Komentáře

Nejoblíbenější články

Solo kartáček

Jak dovést čištění k dokonalosti Solo, single nebo jednosvazkový kartáček. Mnoho názvů a mnoho způsobů použití. Vždy ale platí, že tento kartáček patří do ruky pouze tomu, kdo je svým zubům ochotný věnovat něco navíc a dobře zvládá čištění s klasickým (manuálním či elektrickým) kartáčkem a mezizubním kartáčkem nebo nití. Stavba kartáčku Jednosvazkový kartáček tvoří rukojeť, krček a pracovní část stejně jako u manuálního kartáčku. Nejdůležitější částí jsou vlákna uspořádaná pouze v jednom silném svazku. Vlákna mohou být zaoblená nebo zakončena špičkou a jsou vždy o něco tvrdší, než by měla být vlákna klasického kartáčku. Kvůli tomu se s jednosvazkovým kartáčkem čistí pouze zub, nikoliv dáseň. Způsob použití S jednosvazkovým kartáčkem je potřeba umět zacházet a mít dobře rozvinutou jemnou motoriku, aby byla vyčištěna všechna potřebná místa a zároveň se neubližovalo měkkým ani tvrdým tkáním v ústech. Techniky čištění se popisují dvě. V obou případech se zuby čistí jednotlivě a

Pigmentace u dospělých a u dětí

Barva zubu nebo pigmentace? Tyto dva pojmy mohou být zaměňovány, ale protože každý z problémů má jinou příčinu, mají také jiné možnosti řešení. Barvu zubu udává složení skloviny a především zuboviny, dál hladkost povrchu a tloušťka skloviny, která překrývá žlutější vrstvu zuboviny. Např. dětské zuby obsahují hodně vody, a tak většinou vídáme zářivé, bílé zoubky. U stálých zubů už tolik vody není, a navíc s věkem vody ubývá a zuby „žloutnou“. Tyto faktory jsou vrozené a běžně neměnné. Barvu zubu pak můžeme upravovat pouze působením na jeho strukturu (profesionálním bělením). Což žádné pasty, ani lampičky nezajistí. Ale o tom jindy. Jako pigmentace označujeme vše, co se na zubech usadí z vnějšího prostředí a má tmavou barvu. Mohou to být potraviny přirozeně barevné (červená řepa, lesní borůvky…), nápoje (typicky červené víno a černá káva, ale také zelený a černý čaj) a hlavně cigarety. Jejich vliv na tvorbu pigmentací ovšem závisí na frekvenci příjmu (pokud sníme řepu 1x za 14 dnů, p

Rozštěpy

Rozštěp nebo spíše nesrůst Během vývoje horní čelisti dochází okolo 5. týdne těhotenství ke srůstu dvou kostí, tzv. premaxily a maxily, které pak vytvářejí horní čelist. Pokud nastane chyba, zůstanou kosti oddělené, nesrostou a vzniká rozštěp. Vznik rozštěpů má dodnes nejasnou příčinu , ale předpokládá se společné působení více faktorů jako jsou poruchy výživy, některá léčiva (cytostatika, kortikoidy nebo léky na snížení srážlivosti krve), chemikálie, chronický stres, virová onemocnění, vysoké teploty… . Rozštěp může být omezený pouze na ret, čelist nebo tvrdé až měkké patro a čípek a může být jednostranný či oboustranný. Rozštěp může vznikat i na páteři, ale toto postižení je většinou tak zásadní pro celý organismus, že takový plod nepřežije. Rozštěp páteře je možné včas zjistit i na ultrazvukovém vyšetření a je důvodem pro předčasné ukončení těhotenství. Terapie rozštěpů Volba léčby záleží vždy na konkrétním pracovišti a vadě a spočívá především v sešití přirozeně nesrostlých