Zubní kaz

Protože ta hnědá díra do zubu se neudělala sama.

Zubní kaz je infekční onemocnění, jehož vznik je podmíněn více vlivy.

Dnešní nejuznávanější teorií vzniku zubního kazu je tzv. chemicko-parazitární teorie, dle Millera, už z roku 1898, která byla během let mírně upravena. Základní předpoklady ale zůstávají nezměněné.

Vznik zubního kazu je podmíněn 4 faktory.

První podmínkou pro to, aby zubní kaz mohl vzniknout, je přítomnost zubu. To je poměrně jednoduché. Žádný zub, žádný kaz.

Za druhé, bakterie. Mikroorganismy jsou v ústní dutině neustále přítomné. Jejich složení se ale mění v závislosti na mnoha faktorech. V souvislosti s tvorbou zubního kazu mluvíme o tzv. kariogenních bakteriích (česky by se dalo říct „tvořící kaz“). Ty přijímají jednoduché cukry z naší stravy, ve svém těle je přeměňují a vyloučí ve formě kyseliny. Takové kyseliny rozvíjí kyselé prostředí dutiny ústní a dochází k oslabení povrchu zubu.

Přijímaný cukr je potřebnou sloučeninou pro bakterie, aby mohli kyseliny vytvářet. Tzv. komplexní sacharid má složitou strukturu, která je rozdělena na menší části až v tenkém střevě. Jednoduché sacharidy (cukry) se ale začínají štěpit už v ústech pomocí našich enzymů a bakterie jsou schopné je přijmout.

A tím nejdůležitějším faktorem a také nejlépe ovlivnitelným je čas, během kterého ostatní faktory působí. Příjem stravy s obsahem jednoduchých cukrů můžeme omezit, ale úplně vyloučit je nemůžeme. Jsou pro nás důležitým zdrojem energie. Skladbu a množství bakterií v celé ústní dutině ovlivníme poměrně špatně, protože pokrývají i všechny sliznice a jazyk a zuby si preventivně také nenecháme vytrhnout. Celému systému určitou dobu trvá, než se cukry rozštěpí a dojde k jejich natrávení bakteriemi. Tvorba zubní pelikuly (viz článek Plak), do které se bakterie lepí a mohou tam produkovat kyseliny, probíhá v řádu několika hodin. Vývoj kazu tak není otázkou 2 dnů, ale několika týdnů až měsíců nebo let, kdy na jednom místě na zubu roste plak, množství bakterií, cukrů a vyloučených kyselin, kterého si nevšímáme.

Přidruženou roli ve vzniku kazu má také složení zubních tkání, složení a množství slin, obranyschopnost nebo další vnější podněty. Na kompletně vyčištěném zubu ale nikdy kaz nevznikne za jakýchkoliv jiných okolností. Pouze máme případně zhoršené podmínky a musíme vynakládat větší úsilí, aby zuby zůstaly zdravé. Za zdraví a vlastní zuby to ale stojí.

Co se odehrává se zubem?

Ze stavby zubu víme, že v kontaktu s ústním prostředím je sklovina tvořená hydroxyapatitem (případně fluoroapatitem). Z chemického označení hydroxyapatitu Ca₁₀(OH)₂(PO₄)₆ můžeme poznat, že jde o sloučeninu obsahující vápník a fosfor (fosfát). Pokud dojde k tvorbě kyselého prostředí, tedy nízkého pH, v ústech, tyto prvky jsou vylučovány ze struktury zubu. Naopak pokud je v ústech neutrální nebo zásadité pH, prvky jsou ze sliny do zubu opět zabudovávány. Neustále dochází k výměně vápenatých a fosfátových nebo fluoridových iontů. Pokud ale kyselost převýší neutralitu, ze zubu se ztrácí více iontů, než je přijímáno a zub se tím oslabuje. Povrch zubu se tím naruší a bakterie mohou lépe pronikat do struktury zubu a kyseliny se dostávají do jeho vnitřní stavby. Podél krystalů hydroxyapatitu, které jsou uspořádané do tzv. sklovinných prizmat se šíří až do zuboviny.

Zubovina je částečně obnovitelná tkáň, takže na přítomnost bakterií a kyselin může reagovat tvorbou odolnější zuboviny nebo vytvořením velmi špatně propustné vrstvy u zubní dřeně. Pokud ale ani do této chvíle kyseliny nepřestanou působit (kaz se nevyvrtá a neopraví), po nějaké době bakterie proniknou až do zubní dřeně. V tuto chvíli přichází na řadu většinou ostrá bolest zhoršující se v noci (vleže), kdy bakterie procházejí až k nervům zubu a zub následně odumírá. V případě návštěvy lékaře se tzv. čistí kořenové kanálky a zaplňují se výplňovým materiálem. Takový zub ale již nemá stejnou funkčnost a „životnost“ jako zdravý zub.

Kaz se může obdobně tvořit na kořeni zubu. Bakterie se tam dostávají až ve chvíli, kdy je povrch zubu odhalen, např. při obroušení zubu na korunku.

Jak poznat kaz?

Při počátečním poškození skloviny můžeme vidět bílé a matné skvrny, většinou u krčků zubů nebo na plochách řezáků.

V dalším stadiu se začínají objevovat dolíčky, povrch žloutne a měkne, případně zhnědne a kousek zubu se může ulomit.

Slina a fluoridy

Vyvážení kyselého a zásaditého prostředí má za úkol slina, která současně omývá povrch zubů. Záleží, jak kyselou stravu přijímáme a na jakou úroveň pH se v ústech dosáhne. Od toho se odvíjí i délka zneutralizování. Vyvážení pH do 7 (neutralita) trvá přibližně 20 minut.

Struktura zubu je schopna odolat kyselému prostředí s pH 5,5 (v tabulce je možné vidět pH různých potravin a nápojů). Pokud používáme např. zubní pastu s fluoridem, dochází k tvorbě odolnějšího fluoroapatitu v zubu, který odolává pH až 4,5 a může pomoci v zacelení prvních známek tvorby kazu.