Přeskočit na hlavní obsah

Stavba zubů

Jak vypadá chrup a zub?

V ústech máme několik druhů zubů, z nichž každý má svou roli. Všechny jsou ale složeny ze stejného materiálu. V průběhu života se jednou vymění z dočasných za stálé.

V dočasném chrupu najdeme 8 řezáků, 4 špičáky a 8 stoliček (molárů). Dohromady tedy 20 zubů v celé puse. Jsou uspořádány symetricky v horní i dolní čelisti, vpravo a vlevo stejně. Proto dělíme zubní oblouky na kvadranty (čtvrtiny).

U stálých zubů je stejný počet řezáků (8) i špičáků (4), ovšem následuje 8 zubů třenových (premolárů) a 12 stoliček (molárů). Dospělí tak mají 32 zubů. Poslední stoličky mají přízvisko zuby moudrosti. S moudrostí zřejmě nemají nic společného. Pokud se někomu nevyvinou, jde o příznak evoluce, kdy se velikost čelisti zmenšuje a pro tyto zuby není v ústech místo ani využití jako v dřívějších dobách.

TYPY ZUBŮ

Řezáky. Už podle názvu odvodíme jejich hlavní funkci, kterou je „řezání“ potravy. Pomocí nich ukousneme sousto, které můžeme dále zpracovávat. V každé čtvrtině úst najdeme 2 – střední a postranní. Můžeme je také označovat jako jedničky a dvojky (první a druhé zuby od středu). Jejich tvar je většinou obdélníkový a z boku vypadají jako lopatka.

Špičák je jeden z nejsilnějších zubů. Má mohutný, dlouhý kořen, který zajišťuje velmi pevné ukotvení v kosti. Jeho důležitou funkcí je správné vzájemné zakotvení zubů horní a dolní čelisti. Je označován jako trojka a bezpečně ho poznáme podle charakteristického špičatého hrotu. V kvadrantu najdeme vždy jeden.

Třenové zuby svou stavbou připomínají špičák i stoličku. Jejich korunka vybíhá ve dva hrbolky, většinou je jeden hrbolek vyšší než druhý. Pomáhají v ukusování i rozmělňování potravy. Můžeme je také označit jako čtyřky a pětky.

Posledními zuby v zubních obloucích jsou stoličky. Slouží hlavně ke žvýkání. Jsou to největší zuby, které máme. V každé části bývají 3 (prořezané mohou být pouze dva nebo třetí stolička nemusí být vůbec založená). Šestky, sedmičky a osmičky.

Zakládání zubů je dáno genetickými vlastnostmi. Chybět nemusí pouze „osmičky“, ale také ostatní zuby, např. horní dvojky (postranní řezáky), pětky (druhý třenový zub) a další. Naopak se mohou tvořit i nadpočetné zuby. Nejdůležitější je včasné odhalení těchto změn, aby na ně bylo ve správnou dobu zareagováno.

STAVBA ZUBU

Zub je tvořen korunkou, krčkem a kořenem (kořeny). Tento vzhled můžeme připodobit ke stromu (kořen, koruna). Korunka má vždy čtyři plochy (vnitřní, vnější a dvě mezizubní) a podle tvaru zubu řezací hranu (řezáky), hrot (špičák) nebo kousací plochu (stoličky).

Jeho vnitřní stavba je ale poněkud složitější.

Sklovina je vnější obal a je pouze na korunce zubu. Je to nejtvrdší tkáň v těle tvořená anorganickou hmotou (neživou). Jakmile se tedy jednou vytvoří, už není možné, aby dorostla. Proto je tak důležité si ji chránit. Její hlavní složkou je hydroxyapatit uspořádaný do krystalů, tzv. prizmat, které vedou směrem od zuboviny na povrch zubu. Pokud přijímáme fluoridy (ať stravou nebo pomůckami pro čištění zubů), část hydroxyapatitu se přeměňuje na fluoroapatit, který je pevnější a lépe odolává změnám v ústech. Největší účinek má jeho příjem v době vývoje zubu (tedy cca do 12 let).

Na kořeni zubu tvoří podobnou ochranu zubní cement. Je ale mnohem méně pevný, odolný a jeho hlavní funkcí je upevnění zubu ke kosti.

Zubovina (dentin) tvoří hlavní část zubu a je jak v korunce, tak v kořeni. Odehrává se zde mnoho dějů, které mají za úkol bránit zub a ochraňovat dřeň. Tento proces víc přiblížím v dalších článcích. Opět je z největší části tvořen hydroxyapatitem, ale i dalšími látkami organického původu, zasahují sem cévy, nervy a může docházet k jeho částečné obnově. Jeho vnitřní stavbu tvoří tzv. dentinové tubuly, které směřují od dřeně ke sklovině.

Zubní dřeň je takové srdce zubu. Dosahují sem cévy a nervy, které zásobují zub potřebnými látkami, odvádějí již nepotřebné látky a inervují oblast tak, aby byla zajištěna komunikace.

STAVBA DOČASNÉHO ZUBU

Stavba dětského zubu se od dospělého trochu liší. Výše popsané struktury má stejné, zuby i vypadají podobně, jen jsou o něco menší. Mají ale odlišné složení tkání a vnitřní strukturu. Dočasný zub obsahuje více vody, dentinové tubuly jsou širší a zubní dřeň větší. To má vliv zejména na jeho odolnost jak mechanickou, tak chemickou, o které bude řeč v dalších článcích.

POMOCNÉ TKÁNĚ ZUBU (závěsný aparát)

Dáseň je přeměněná ústní sliznice. Část dásně je volná a jen přiléhá k zubu. Připojená dáseň je se zubem pevně spojená. Volnou a připojenou část rozděluje dásňový žlábek, který je významným místem střetu vnitřního a vnějšího prostředí (těla a okolí).

Periodoncium je tvořeno kolagenními vlákny, která spojují různé struktury – zub s kostí, zub s dásní apod.

Podstatnou součástí je také kost výběžku horní a dolní čelisti, do které jsou zuby upevněné.

Komentáře

Nejoblíbenější články

Solo kartáček

Jak dovést čištění k dokonalosti Solo, single nebo jednosvazkový kartáček. Mnoho názvů a mnoho způsobů použití. Vždy ale platí, že tento kartáček patří do ruky pouze tomu, kdo je svým zubům ochotný věnovat něco navíc a dobře zvládá čištění s klasickým (manuálním či elektrickým) kartáčkem a mezizubním kartáčkem nebo nití. Stavba kartáčku Jednosvazkový kartáček tvoří rukojeť, krček a pracovní část stejně jako u manuálního kartáčku. Nejdůležitější částí jsou vlákna uspořádaná pouze v jednom silném svazku. Vlákna mohou být zaoblená nebo zakončena špičkou a jsou vždy o něco tvrdší, než by měla být vlákna klasického kartáčku. Kvůli tomu se s jednosvazkovým kartáčkem čistí pouze zub, nikoliv dáseň. Způsob použití S jednosvazkovým kartáčkem je potřeba umět zacházet a mít dobře rozvinutou jemnou motoriku, aby byla vyčištěna všechna potřebná místa a zároveň se neubližovalo měkkým ani tvrdým tkáním v ústech. Techniky čištění se popisují dvě. V obou případech se zuby čistí jednotlivě a

Pigmentace u dospělých a u dětí

Barva zubu nebo pigmentace? Tyto dva pojmy mohou být zaměňovány, ale protože každý z problémů má jinou příčinu, mají také jiné možnosti řešení. Barvu zubu udává složení skloviny a především zuboviny, dál hladkost povrchu a tloušťka skloviny, která překrývá žlutější vrstvu zuboviny. Např. dětské zuby obsahují hodně vody, a tak většinou vídáme zářivé, bílé zoubky. U stálých zubů už tolik vody není, a navíc s věkem vody ubývá a zuby „žloutnou“. Tyto faktory jsou vrozené a běžně neměnné. Barvu zubu pak můžeme upravovat pouze působením na jeho strukturu (profesionálním bělením). Což žádné pasty, ani lampičky nezajistí. Ale o tom jindy. Jako pigmentace označujeme vše, co se na zubech usadí z vnějšího prostředí a má tmavou barvu. Mohou to být potraviny přirozeně barevné (červená řepa, lesní borůvky…), nápoje (typicky červené víno a černá káva, ale také zelený a černý čaj) a hlavně cigarety. Jejich vliv na tvorbu pigmentací ovšem závisí na frekvenci příjmu (pokud sníme řepu 1x za 14 dnů, p

Ústní dutina miminka v době těhotenství

Na správný vývoj miminka má vliv genetická výbava, ale také prostředí, ve kterém se vyvíjí. Vývoj miminka je takový malý velký zázrak a co se týče vzniku zubů, není to žádná výjimka. Základy se totiž vytvářejí už v  6. týdnu těhotenství . V tuto dobu o těhotenství ještě ani nemusíte vědět. Proto se doporučuje dodržovat určitá opatření již před otěhotněním, protože důležité základy celého lidského těla se tvoří hned od prvních dnů. Čím více bude tělo na těhotenství připraveno, tím snazší by pak měl být průběh a následná péče o miminko i o sebe jako novopečeného rodiče. Příprava by se pak měla týkat celkového zdravotního stavu, jak z pohledu fyzického, včetně zubního zdraví, tak i psychické pohody. Vývoj čelistí a zubů Zárodky dočasných zubů vznikají od 6. týdne, zárodky stálých zubů od 4. měsíce těhotenství a jejich vývoj trvá ještě v době úplného prořezání zubu do úst. Největší vliv na zubní tkáň tak má to, co se děje v těhotenství a v mladém dětském věku. Je to tedy doba, kdy je